THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Najnovšie slovenské vydavateľstvo je na scéne necelý rok, prvú dvadsiatku titulov si však zapíše hádam už do Vianoc. Väčšinou ide o novinky a mladé nádejné kapely, prihodili sa však už aj reedície legiend – DEPRESY, na 20. výročie znovu vydaný debutový album ABORTION, a dočkáte sa aj rarity, doteraz nevydaného posledného štúdiového záznamu košických ERYTROSY. Dnešný článok je tak trochu všehochuť, dve prvé veci sú už celkom „odležané“, ale patrí sa spomenúť ich.
ATARAXIA – Ataraxia (2016, Slovak Metal Army, 21:31)
Materiálom, ktorým sa Slovak Metal Army koncom minulého roka uviedli, je album ružombersko-košických ATARAXIA, vydaný ako CD-R digipack. Skupinu v roku 2014 založili Kubez – gitary, basa a Marko – bicie, svojou hudbou zlomili srdce Gabimu (vokál, inak KILLCHAIN, OBLITERATE) až tak, že už je z neho Ružomberčan, a po štvorskladbovom deme z roku 2015 udreli s desaťskladbovým materiálom v zaujímavom obale ladenom do čiernej a sivej. ATARAXIA sa spolu so SYSTEMIC DAMAGE alebo THORWALD dajú označiť za novú vlnu slovenského grindu, charakteristickú napríklad „švédskym“ zvukom a textami v rodnej reči. Hudobne ide o skvelý nárez s ponurou atmosférou a istým emotívnym zafarbením nekompromisnej, agresívnej hudby. Základ tu tvorí klasický grind core s prídavkom crustu a metalu. Rýchle, energické skladby stavajú prevažne na klepačkách a úderných stredných tempách, dočkáme sa aj hutných, mrazivých spomalení, zaujímavých, zlovestných harmónií a v revaných vokáloch celkom dobre rozlúštite texty. Kvalitný prírastok na slovenskej scéne, medzičasom už aj s basákom Jančim, takisto „domácim“ v OBLITERATE.
7,5/10
https://www.metal-archives.com/bands/Ataraxia/3540421523
https://www.facebook.com/ataraxiark/
https://ataraxiark.bandcamp.com/
ESCHATON – Ultimum Exitium (2017, Slovak Metal Army, 36:57)
Poradové číslo 003 má u SMA tiež CD-R digipack, opäť z Ružomberka. Debutový album nahrala zostava Tomáš Maga – hudba, gitara, spev, Oskar Blahušiak – texty, spev, a Andrej Kelčík – gitara. Hosťovsky tu účinkujú Tom Brighter – bicie, Marek Ševčík – basa a Martin Roženek – klávesy. Nahrávka obsahuje intro a šesť skladieb. Death/black metal, inklinujúci k temnej atmosférickosti silne páchne po polovici 90. rokov, kedy podobne hrajúce skupiny plodila švédska i grécka scéna. Ak by ESCHATON takýto album nahrali vtedy, boli by solídnou odpoveďou na ne, dnes už ale bodujú len príjemným čistým a hutným zvukom a o istú originalitu môžu zabojovať tým, že texty sú až na jednu anglickú výnimku v slovenčine. Vďaka nej na pár miestach ESCHATON pripomínajú RAMCHAT. Smerovanie má skupina vyjasnené, hudobníci občas prekvapia zaujímavým sólom a aranžmánom, ale inak zatiaľ prudký priemer.
5/10
https://www.metal-archives.com/bands/Eschaton/3540421988
https://www.facebook.com/Eschaton.Slovakia/
https://eschatonruzomberok.bandcamp.com/
DOGMA INC. – Blacksun Flowers (2017, Slovak Metal Army, 48:12)
„Slovenskí južania“ DOGMA INC. tu už recenziu na „Blacksun Flowers“ majú (https://www.metalopolis.net/art_reviews.asp?id=7992), vtedy to však bolo promo sprasené ochrannými príhovormi, dosť mrzačiacimi dojem z dobrej hudby. Album sa konečne dočkal vydania, s číslom 012 u SMA, v krátkosti ho pripomeniem. Desať skladieb málo originálneho, ale vydareného, šťavnatého southern groove thrash metalu s vplyvom hard coru a nálad od ústia Mississippi. Wanzi – gitary, Gumi – vokály, gitary, Balky – basgitara a Erik – bicie tu na pozdrav mávajú uznávaným veličinám ako PANTERA, EXHORDER, MACHINE HEAD, okrajovo aj BLACK LABEL SOCIETY a v ich prípade sa snaha hrať skôr dobre než nasilu originálne dá vnímať pozitívne.
7,5/10
https://www.metal-archives.com/bands/Dogma_Inc./108114
http://bandzone.cz/dogmainc
SINNERS MOON – Far Beyond The Stars (2017, Slovak Metal Army, 19:46)
Melodickú metalovú scénu doma i vo svete mapujem fakt málo a tak som sa o SINNERS MOON zo Serede dozvedel až teraz. Pritom žiadni treskúci nováčikovia, existujú od roku 2011 a pred dvoma rokmi im u fínskych Inverse Records vyšiel debutový album „Atlantis“. Teraz sú tu s novinkou, EP vydaným u SMA. Pokiaľ ide o žáner, ani sa nečudujem, že predtým zaujali práve v krajine tisícich jazier, ich symfonický metal najneskôr po intre pripomenie náladou i tempom NIGHTWISH. Nie je to samozrejme vyslovená kópia, Simona, Derick, Jarthuusen, Jan, Lukas a Viktor majú ambície byť viac než len nejaký revival, Simonin vokál sa potešiteľne nesnaží o vyslovene opernú manieru, je skôr ľahký, vzdušný, éterický, tu a tam exaltovaný. Na viacerých miestach mi jej spev pripomína Lydiu z ORKRIST a neraz mu sekunduje mužský chrapot. Duet „kráska a netvor“ zasadený do ľahkého symfometalu s občas skôr hardrockovými momentmi, nič nového pod slnkom, ale ako dôkaz „aj u nás vieme takéto veci“ funguje bez problémov. Zaujme spracovanie slovenskej klasiky, TUBLATANKA a „Skúsime to cez vesmír“, v origináli motörheadovská jazda, tu skôr vznosná atmosféra na rýchlom spodku. Záverečná skladba je klavírová verzia titulnej veci, ako celok EP neurazí, cieľová skupina by SINNERS MOON určite mala dať šancu.
6/10
https://www.metal-archives.com/bands/Sinners_Moon/3540394702
https://sinnersmoon.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/sinnersmoonband
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.